17. listopadu jsme se, stejně jako velká část Čechů, vydali na výlet. Peťo navrhl, že celý výlet vymyslí sám. A tak jsme v pátek ráno sbalili sebe i psa, nasedli do auta a vyjeli. Peťo mi v týdnu prozradil, že pojedeme do Německa. Myslela jsem si, že se vydáme do Drážďan a na zámek Moritzburg. Po cestě mi ale sdělil, že se snažil vymyslet takovou destinaci, která není typickým návštěvnickým místem Čechů. Když jsme zamířili na dálnici směr Plzeň, začala jsem na internetu hledat, kam bychom tak mohli mít namířeno. Po pár pokusech jsem uhádla – Regensburg (česky Řezno).
Cesta z Prahy byla ve sváteční den do Regensburgu bez problémová, rychlá (obzvláště na německé dálnici:)) a trvala necelé tři hodinky. Nicméně hned po příjezdu do Regensburgu nás zastavila kolona. Hlavní tah Regensbugrem byl na obou stranách zastaven. Z doslechu vím, že toto není výjimečná situace, proto pokud do tohoto města jedete na nějakou konkrétní hodinu a budete chtít přijít včas, dejte si na Regensburg víc času, než vám ukazuje navigace.
Před samotnou návštěvou Regensurgu jsme měli ještě namířeno na památník Walhalla, který je z centra města vzdálen 12 kilometrů. Jelikož je ale památník otevřen v listopadu pouze do 15:45, raději jsme sjeli z dálnice a zvolili alternativní cestu městem. Stejnou trasu ale zvolilo v pátečním odpoledni i spoustu místních obyvatel a pár dalších netrpělivých turistů. I když i tyto městské silnice byly ucpané, podařilo se nám dorazit na památník včas.
Walhalla – památník osobností
Walhalla je nejvýznamnějším památníkem v zemi, který nechal postavit král Ludvík I., který byl obdivovatelem antického Řecka. V této novoklasické budově, která vám právem může připomínat řecký Pantheon, jenž byl pro stavbu inspirací, jsou od roku 1842 uctívány významné německé osobnosti. Název Walhalla vychází ze starogermánských mýtů a legend a znamená „síň padlých“ udatných bojovníků. Socha Ludvíka I. je umístěna uprostřed haly a je obklopena více než stovkou bust. Při prohlídce si můžete prohlédnout busty například Bacha, Bismarcka, Beethovena, Mozarta, Kopernika nebo Einsteina.
Pokud vám nevadí chůze po schodech, sejděte schody před Walhallou až dolů a užijte si pohled na majestátnost tohoto díla. Výšlap schodů si z nás tří užil nejvíc náš pes, ale za ten pohled to stálo. Hlavně jsme věděli, že za chvíli nás čeká pravá rakouská večeře, proto jsme trochu pohybu kvitovali nakonec i my.
Regensburg – středověké útulné město
Do Regensburgu jsme přijeli kolem páté hodiny, kdy se pomalu začínalo stmívat. Proto jsme věci jen rychle hodili do hotelu a vyrazili do města, abychom si jej mohli prohlédnout za světla i za tmy. Musím přiznat, že větší dojem na mě udělalo město ve tmě. Asi to bylo ovlivněno tím, že obchůdky již byly vánočně vyzdobeny a na některých místech se již chystaly vánoční trhy.
Regensburg je jediné velké město v Německu, které si zachovalo autentickou tvář středověkého města, a proto byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Z hotelu jsme se vydali přímo na Kamenný most, který je zároveň nejstarším mostem v Německu (stavěn mezi léty 1135 a 1146). Bohužel v době naší návštěvy procházel rekonstrukcí, takže jsme neviděli jeho 330 metrů v plné kráse. Je z něj ale krásný výhled na celé Staré město a katedrálu Sv. Petra (Dom St. Peter), která patří k nejvýznamnějším gotickým památkám v Bavorsku a k nejvýznamnějším duchovním památkám v Německu. Kamenný most v Regensburgu pravděpodobně ovlivnil podobu Juditina mostu v Praze (předchůdce Karlova mostu) a kamenného mostu v Písku. Ať už je to pravda nebo ne, tato myšlenka nás velmi ovlivnila. Když jsme stáli na mostu a dívali jsme se na bránu, malé náměstíčko a křižovatku tří ulic za ní, měli jsme pocit, že na tomto tvrzení něco bude. Shodli jsme se ale na tom, že regensburské pojetí je nám bližší. Ať už toto místo nebo celé Staré město, je oproti tomu pražskému menší, útulnější a pohodovější. Neprobíjíte se všudypřítomným davem turistů, což vám dává šanci si v klidu prohlédnout uličky i budovy a nasát tak pravou atmosféru města.
Hned u mostu se nachází historická solná sýpka a vedle ní se neprávem krčí malá budova. Rozhodně ji nepřehlédněte, to by vám chuťové pohárky nikdy neodpustily. Nejsem velkou fanynkou párků a klobás, ale potom, co jsem ochutnala klobásky ve Wurstkuchl, jsem musela poupravit svůj názor. Kde jinde než tady, na místě, kde se klobásky dělají již od doby, kdy se stavěl Kamenný most a jedli je již i dělníci, kteří most stavěli, mohou klobásky chutnat nejlépe? Jedná se prý zároveň o nejstarší klobáskárnu na světě. Na tu vyvážená chuť klobásků, zelí a domácí hořčice, budete vzpomínat ještě dlouho po této návštěvě.
Po malé ochutnávce místních specialit jsme se vydali do večerních setmělých uliček Regensburgu. Označení všech obchodů je jednotné a to dodává místním uličkám osobitý styl, který dává o to víc vyniknout městu a jednotlivým budovám. A tak jsme se nechali pohltit příjemnou atmosférou klidného města a došli jsme až ke Katedrále sv. Petra. Tu jsme obkroužili a zamířili zpátky do tichých uliček města. Na večeři jsme zamířili do jedné z nejlépe hodnocených restaurací na Tripadvisoru – Regensburger Weissbräuhaus, kde jsme ochutnali výborné místní speciality a výborný Weissbier. Po večeři jsme se vrátili do našeho hotelu a vzpomínali končící den.
I když hotel nabízel snídani, rozhodli jsme se pro ranní procházku a snídani ve městě při pozorování místního sobotního ranního života. Obyvatelé Regensburgu se sami nebo s celou rodinnou vydávali na trhy, aby nakoupili čerstvé suroviny na sobotní oběd. Jeden z trhů probíhal na Wochenmarktu, kterým jsme procházeli cestou do námi vyhlédnuté kavárny. Fotky, které jsme našli večer při hledání vhodného místa na snídani nás perfektně nalákaly a my jen doufali, že v kavárně bude místo i bez rezervaci. Měli jsme štěstí. Poslední volný stůl. Pokud do Caffé Rinaldi zamíříte, rozhodně doporučujeme si dopředu udělat rezervaci.
A snídaně? Výborná. Málokdo vám nabídne na jednom talíři šunku, vajíčka v kombinaci s mangem a ananasem. Ale jejich podání neodolá nikdo a i chlap, který dává přednost masu, nepohrdne ovocem. Všechny suroviny byly čerstvé, jídlo výborné, zážitek jedinečný.
Po snídani jsme si prošli město za světla a pak jsme zamířili do parkovacího domu (Parking garage at Dachauplatz), kde jsme celou dobu parkovali, protože náš hotel neměl možnost parkování u hotelu, a vyjeli jsme zpátky do Prahy.
Určitě se toho dá vidět v Regesburgu a jeho okolí mnohem více. My jsme stihli ten základ, ale i tak v nás Regensubrg zanechal hned několik pěkných autentických vzpomínek.
Toto malebné město mám téměř za rohem. Vyrazte tam i Vy. A užijte si to. 🙂
Cestovatelskepribehy.cz 
A kde je ten pejskej? 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Ahoj Jakube, děkujeme za postřeh 🙂 pejsek se vyhýbal foťáku.. ale nějakou fotku mu tam určitě přidáme! 👍
To se mi líbíTo se mi líbí