Rok se s rokem sešel a jsme zase ve Schladmingu. Kdysi jsem si říkal, že se dvakrát na stejné místo určitě nepodívám, protože ve světě je tolik míst, která stojí za to navštívit, že je prostě škoda chodit na na jedno místo dvakrát. Původně jsme plánovali navštívit Zillertal, ale Janka onemocněla, takže jsme původní delší pobyt zrušili. Stejně nám to ale nedalo a když se jí udělalo trochu lépe, se štěstím a narychlo jsme naplánovali kratší pobyt ve Schladmingu.
Měli jsme obavy, zda bude dostatek sněhu na lyžování, protože na jižní Moravě vládlo přes vánoční svátky teplé počasí (asi 10°C). Při zjišťování aktuálního počasí a při plánování cesty nám pomohla internetová stránka BERGFEX. Prostřednictvím kamer jsme si aktuální situaci a sněhovou pokrývku mohli na vlastní oči zkontrolovat. Najdete zde všechna rakouské lyžařská střediska, od Semmeringu až po Schwarzenberg u Švýcarska. Stránka ukáže teplotu, počasí, kamery, sjezdovky, jejich délku, jestli se jedná o ledovec nebo ne. Nás nejvíc zaujal seznam top 10 nejlepších středisek. Podle jejich aktuální polohy na mapě, vzdálenosti a aktuální sněhové situaci na kamerách, jsme si vybrali po roku opět Schladming.
Po čtyřhodinové cestě autem jsme zjistili, ze jsme si zapomněli vzít helmy. Naštěstí rakouská střediska jsou vybavena půjčovnami, kde jsme si helmy mohli jednoduše za 15 EUR na den (pro dva) půjčit. Což mi připomnělo, že někteří kamarádi cestují na hory bez výbavy a vše (kromě oblečení) si pak půjčí přímo na místě. Často tak vyzkouší různé modely a novinky.
Hurá na sáňky
První den, jsme zvolili sáňkování na hoře Hochwurzen, která je součástí tohoto střediska. Užili jsme si netradiční, asi půl hodinový sjezd na sáňkách. Je to příjemný zážitek, ale samotné sáňkování, mi přišlo víc zábavné, když jsem měl 12 let. Teď jsem všude, kde jsem neměl dokonalou izolace oblečení, měl sníh. Janka má sáňkování ráda, ale na toto asi taky nebude v dobrém vzpomínat. Když nahoře dělala fotky, za pár minut v tom mrazu jí zmrzly prsty a doslova se nemohla dočkat, až narazíme na první hospodu. Což kupodivu trvalo docela dlouho. Trasa totiž vede mimo tradiční sjezdovky a na sáňkařské dráze žádné občerstvení nebylo.
Vzhůru na svah
Druhý den, jsme zvolili klasické lyžování. Toto je nejlepší aktivita, kterou zde můžete dělat. Na sjezdovky v okolí Schladmingu si připravte přibližně 53 EUR osoba/den, včetně 3 EUR zálohy, kterou dostanete zpátky, až budete vracet karty. Středisko Planai – Schladming je dost velké. Má přes 120 km sjezdovek a milovníci svahů se tak mohou rozjet do všech stran, aniž by si překáželi. I když všechny ubytovací kapacity byly téměř vyprodané, na sjezdovkách ani při čekání na vlek jsme to nepocítili. Je však pravda, že na obsazenosti restaurací to znát bylo. Vzhledem k tomu, že první den bylo -8 °C a druhý den moc nesvítilo sluníčko, lidé vůbec neseděli venku. Proto pokud se rozhodnete obědvat na svahu, doporučujeme se najíst před 12:00 nebo pak až po 13:30.
Osobně se mi na lyžování líbí atmosféra po návratu do hotelu. Když jsme se odpoledne mohli po celém dni na chvíli posadit na hotelu s malým pivem a dívat se na oheň v krbu, tak to byl skvělý odpočinek a moment pro tělo i ducha. Pak jsme se na hodinu vrhli do sauny a šli se večer projít do Schladmingu. Samotný Schladming jako město toho moc nenabízí. Náměstí je malé a projdete ho asi za 10 minut. Posezení na kávě a na večeři bylo fajn, ale nic převratného. Za to se mi líbil pohled na večerní sjezdovku Planai . Černá sjezdovka, která je v noci osvětlená, vypadá z města úžasně a vybízí svojí atmosférou k večernímu lyžování.
Výlet na Dachstein
Třetí den, jsme se rozhodli konečně vyjet na Dachstein. Již třetím rokem po sobě nás k jeho návštěvě vyzývalo hned několik reklam. Od hotelu kde jsme bydleli, přesněji hotel Sporthotel Royer, jsme to měli přibližně 17 kilometrů jízdy autem. Naštěstí vládlo posledních pár dnů teplé počasí a sníh na cestě tál. Cesty tak nebyly zamrzlé a byly v pohodě sjízdné. Cestou jsme projížděli přes Ramsau, kde nás překvapilo množství pěkně upravených tras pro běžkaře. My běžkaři nejsme, ale i přesto si zasloužili náš obdiv.
V Ramsau jsme odbočili na Dachsteinstraße. Zde projedete bránou, kde si vezmete lístek (pozor na závěr nás překvapilo, že jsme platili asi 10 EUR za vstup) a poté vás čeká několika kilometrové stoupání v ostrých zatáčkách do kopců. Ve špatných podmínkách, které můžou znamenat třeba jen 15-20 centimetrů sněhu na vozovce, bych určitě nasadil sněhové řetěze. Pokud budete plánovat cestu do této oblasti, rozhodně je mějte s sebou. Navíc v Rakousku (12/2017) je vyžadováno mít v období od 1.listopadu do 15. dubna, čtyři zimní pneumatiky nebo nasazené řetězy na kola s pohonem. Více informací ohledně povinnosti použití řetězů v Rakousku najdete na stránkách BESIP.
Na úplný vrcholek se dostanete, když využijete Dachstein-Gletscherbahn. Ledovec se nachází v nadmořské výšce až 2 700 m a je nejvyšší horou ve Štýrsku. Dachstein nabízí hned několik nezapomenutelných zážitků – jízda lanovkou, panaromatickou lávku, visutý most Sky Walk, ledový palác nebo lyžařský areál.
Pro jednu osobu, stojí jízda na Dachstein cca 38 EUR. Po krátkém výjezdu jsme ihned zamířili na panoramatickou lávku, kde nás čekal úchvatný výhled na okolní hory. Poté jsme se vydali na visutý most, který visí mezi dvěma horami. Byl to úžasný pohled i zážitek. Pro ty odvážné, kteří most přejdou, je na konci přichystáno překvapení v podobě ledového paláce s mnoha sochami z ledu. Jelikož jsme se na vrcholu nacházeli kolem poledne, tak jsme si zde v místní restauraci dali oběd. Za vydatné dvouchodové jídlo jsme nedali víc než 20 EUR na osobu. Když jsme sjeli lanovkou dolů na parkoviště, hledali jsme ještě místo, kde se můžeme chvíli opalovat. Chata Turlwandhutee nám nabídlo přesně to, co jsme hledali. Lehátka, slunce, pivo, čaj, výhled na hory. Pro milovníky ski alpu, je toto místo, kde si můžete své ski alpy nasadit a vydat na cestu. Po krátkém občerstvení jsme pak odpočati vyrazili zpátky do České republiky.
Cestovatelskepribehy.cz 