Pokud poletíte na Zanzibar přes Dubaj jako my, možná budete překvapeni. Do Dubaje jsme letěli s Emirates a jako vždy jsme byli naprosto spokojeni. Po přistání jsme hledali navazující lety. Na tabuli jsme náš další let s flydubai neviděli, takže jsme pokračovali s davem.

Jelikož jsme ani na dalších tabulích náš let nenašli, zeptali jsme se zaměstnanců letiště na směr. Zjistili jsme, že musíme jet na jiný terminál, protože tento byl zřejmě pouze pro navazující lety Emirates. Cesta mikrobusem na terminál 2 trvá přibližně 30 minut, takže pokud máte navazující let z jiného terminálu, myslete na časovou rezervu. Ale na druhou stranu, pokud čekáte 2 hodiny na další let, je fajn strávit čekání jinak než sezením v hale. Navíc máte možnost si uvědomit, jak je letiště velké a prohlédnete si desítky letadel zblízka.

I když už jsme byli na správném terminálu, náš let na tabuli stále nebyl. Zaměstnanci flydubai nás ale po jejich interní poradě dovedli na správný gate. Zde jsem upřímně byla trochu v šoku. Kdybychom necestovali ve dvou, necítila bych se tu bezpečně a komfortne. 90 % čekajících na tomto terminálu byli můži snědé pleti. Nemusela jsem ani zvednout oči, abych na sobě cítila hned několik pohledů. Když jsme byli v Dubaji dříve, buď jsme rovnou jeli do města nebo jsme přestupovali na let Emirates, takže až teď jsme měli možnost porovnat oba terminály.

Rozdíl mezi Emirates a jejich nízkonákladovou dceřinnou společností byl nejen v terminálu ale i v kvalitě služeb. Posádka byla příjemná, ale nefungoval zábavní systém, za který si navíc musíte stejně jako za občerstvení zaplatit. V ceně jsme měli pouze snídani, vše ostatní jsme si platili.

WELCOME TO ZANZIBAR 

Vyčerpaní po dlouhém nočním letu, v kterém jsme toho moc nenaspali nás na letišti čekalo papírování. Všichni z turistů který s náma přiletěli museli vyplnit dva formuláře a zaplatit 50 USD za vízum. Pozor, platba je možná pouze kartou.

Na letišti nás již čekal řidič z hotelu.  Pokud je Zanzibar vaše první zkušenost s Afrikou, troufám si hádat, že při projíždění hlavního města budete v kulturním šoku. Silnice je zpočátku pěkná, ale kolem ní vidíte z obou stran více či méně rozbořené domy. Krámky místních, kteří posedávali kolem nich, mi spíše připomínali garáže. Při pohledu na to vše jsem byla zpětně ráda, že jsme se před cestou pro jistotu očkovali na žloutenku, břišní tyfus a žlutou zimnici.

Miluju cestování právě proto, že se dostávám do momentů, kdy mi zůstane rozum stát nad tím, co vidím, co všechno svět nabízí a jak různě lidé bydlí a žijí. Cestou jsme minuli nejen jedinou univerzitu v zemi, která má 5000 studentů, ale i tři základní školy. Šokovalo nás, v jakém jsou stavu.

Opět jsme se shodli na tom, jak jsme rádi za to, kde a v jakých podmínkách jsme vyrůstali a žijeme. V Zanzibaru se jezdí na levé straně. I když jsme si jízdu vlevo vyzkoušeli nedávno v Irsku, tady jsme byli rádi za řidiče, který nás vezl z letiště (a pak počas dalších výletů) Všichni na sebe neustále troubili a těsně míjeli ostatní auta, skútry i chodce. Pokud nejste na povaha která si vysloveně řízení v složitých podmínkách užívá, je lepší auto nepronajímat a využívat služby místních průvodců, kteří Vám cestu zpříjemní, nebo si s nimi můžete povídat o místním životě.

KONEČNĚ NA HOTELU 

Po hodině cesty autem jsme dorazili do našeho resortu, který se nachází na východní části ostrova blízko Dongwe. Rychle jsme se ubytovali v bungalovu a vyrazili k bazénu a na pláž. Překvapilo nás, o kolik oceán při odlivu ustoupil. Místní nás ale ujistili, že za 3 hodiny bude naše nohy opět omývat slaná voda.  Využili jsme tedy odlivu a prošli jsme si pobřeží.

S teplým přílivem nastoupil i studený a silný vítr, který potěšil kitesurfisty na vedlejší pláži, ale nás moc ne, a tak jsme se vydali plánovat zítřejší výlet.

Doufáme, že vám tento i další články pomohly. Budeme rádi za zpětnou vazbu zde na stránkách, na Facebooku nebo na Instagramu. Sledujte nás a nezmeškejte tak další článek z našich cest.