Máte chuť strávit prodloužený víkend v horách a zároveň preferujete míň turistů? Proč nezkusit třeba polskou stranu Krkonoš? Po našem prodlouženém podzimním víkendu v městečku Kapracz vám tuto část Polska můžeme nejen doporučit, ale sdílet i tipy. Tip na tuto oblast jsme dostali za poslední dobu opakovaně od různých známých. Teď už je nám jasné proč…

Proč strávit prodloužený víkend v polské části Krkonoš?

Dobrá dostupnost

Z Prahy jsme do hotelu přijeli za necelé 3 hodinky. Podotýkám, že jsme vyjeli v pátek v podvečer, takže asi až do Mladé Boleslavi jsme kvůli hustému provozu nejeli více než 110 km/hod, ale i tak to byla cesta příjemná.

Ubytování

Můžete si vybrat z nových nebo historických dobře udržovaných hotelů a penzionů. Velká část z nich má vlastní wellness. Cenově vyjde ubytování stejně nebo dokonce i lépe než na české straně Krkonoš. To nám tvrdili známí. A měli pravdu. Hledali jsme přes Booking.com a do užšího výběru se nám dostalo asi 7 hotelů a všechny byly kvalitou na stejné úrovni. Nakonec jsme zvolili pro náš pobyt městečko Karpacz a hotel Palac Margot Spa Karpacz. A byli jsme příjemně potěšení tím, že na parkovišti pro 80 aut byly jen dvě s českou poznávací značkou. Zbytek hostů byli hlavně Poláci a Němci. Takže pokud si chcete na chvíli odpočinout od krajanů a češtiny, můžete to být pro vás další důvod, proč zamířit právě sem. Během pobytu sice pár dalších českých aut přibylo, ale bylo nás tam maximálně 10.

Ideální poloha městečka Karpacz.

Přímo z města vedou 2 turistické trasy na Sněžku, dále je to 25 minut jízdy autem do města Jagniątków, odkud jsme vyšli na túru na Labskou boudu, 20 minut jízdy do města Jelení Hora, 10 minut na unikátní dům, který je vzhůru nohama a nebo 10 minut do parku miniatur v Kowarech. Přímo ve městě můžete navštívit muzeum hraček, svět vláčků nebo krásný malý dřevěný kostel Wang, který byl do Polska přivezen z Norska. Určitě ve městě a okolí toho najdete ještě více k prozkoumání, ale tento výčet by vám měl na prodloužený víkend bohatě stačit.

Výlet na Labskou boudu z Polska

Autem jsme přijeli do města a zaparkovali hned u vchodu do Krkonošského národního parku (polsky Karkonoski Park Narodowy). Sotva jsme se zaradovali, jak se nám podařilo dobře zaparkovat hned u vchodu, úsměv nám ztuhl u cedule, která nás informovala, že vstup do parku je zpoplatněný. Jednodenní vstup 8PLN, třídenní 20 PLN na osobu. Zaplatit nám v principu nečinilo žádný problém, ale bohužel v realitě ano. Na ceduli je umístěný QR kód, který vás odkáže na stránku, která vám nabízí pouze samé polské platební metody nebo složité převody. Jednoduchá platba kartou? Zapomeňte. Nakonec jsme po několika marných snahách náš boj s vlastní zodpovědností a polským systémem vzdali a šli jsme dál. Nutno podoktnout, že na trasách, které jsou více turistické, jsou budky s obsluhou, takže můžete zaplatit přímo na místě. Pokud cestujete se psem, tak informace o vstupu se liší. Na informační tabuli u vstupu do parku u kostela Wang byl pes přeškrtnutý, v českých článcích se ale dočtete, že pes na vodítku do parku může. A je pravda, že psů bylo v parku mnoho. Otázka je, zda vstoupili z polské nebo české strany.

Náš plán byl jít z Jagniątków na Labskou boudu, Pančavský vodopád, pramen Labe, Martinova bouda a zpátky. Nakonec jsme ale plán po cestě změnili. Prvních 5 km jen stoupáte. Stoupáte krásnou a čistou krajinou. Procházíte lesem po severní straně hor, takže jste chráněni před sluníčkem. Což nahrává trochu zimě, ale při tom stoupání, které způsobilo snad okamžité pocení, nám to nevadilo. Po 5 kilometrech neustálého stoupání jsme dorazili na česko-polské hranice. Tam jsme si uvědomili, jaké bylo dobré rozhodnutí, že jsme šli z polské strany. Za těch 5 kilometrů jsme potkali max. 10 lidí. Ale tady jich naráz byly desítky. Desítky lidí, kteří načerpávali síly a rozhodovali se na křižovatce, kam dál. Můžete se vydat na Mužské kameny, Labskou boudu, Sněžné jámy nebo Martinovu boudu. My jsme se potřebovali trochu vydýchat a tak jsme zvolili mírný kilometrový sestup na Martinovu boudu. Tam jsme si dali i oběd, což se ukázalo zpětně jako dobré rozhodnutí, protože na Labské boudě byla šílená fronta.

Původně jsme z Labské boudy chtěli jít na pramen Labe a Pančavský vodopád, ale vzhledem k pokročilé hodině jsme se rozhodli, že si tato dvě místa necháme na příště a vydáme se zpátky. Zamířili jsme na Sněžné jámy. Ty jsou od Labské boudy asi 2 km mírného stoupání. Na celé cestě nás bavilo, jak se nám krajina každou hodinu měnila před očima. První cesta hustým lesem, kdy vidíte jen cestičku a stromy kolem vás. Pak les skončí a vy zahájíte poslední část výstupu na vrchol, kde kolem vás jsou jen nízké stromky, keře, kameny. Díky tomu se vám otevře pohled na krásnou přírodu všude okolo a pěkný pohled do údolí. Jakmile dojdete na vrchol, otevře se před vámi rovinka a nabízí se vám cestičky a různá zajímavá místa na hřebeni. Příroda kolem Sněžných Jam nám připomínala měsíční krajinu. Rovinky, kameny všech velikostí, nic zeleného, silný vítr. Ten den ne úplně hostinné místo, ale kouzelné.

Ze Sněžných jam jsme se vydali po červené turistické trase s názvem Polish-Czech Friendship Trail a na rozcestí Obniženie pod Smielcem jsem vybrali modrou trasu zpátky do údolí. Následně jsme odbočili doprava na zelenou trasu a zanedlouho jsme se napojili na nám již známou modrou trasu zpátky do Jagniątków. Sestup byl příjemný, ne nijak extrémně náročný. Ze začátku jsme se kochali výhledy a pak se kolem nás začali objevovat stromy až jsme skončili v lese.

Celkem jsme ušli 20 km za asi 6,5 hodiny. Ač se zdá, že 20 km se dá ujít rychleji, tak s tím stoupáním to tak rychle nejde. Navíc někomu dělá naopak obtíže klesání, tak si dejte raději rezervu. A pokud byste chtěli začlenit ještě vodopády nebo pramen Labe, tak si připočtěte ještě tak minimálně hodinu. Takže ideální bude, když vyjdete tak v 9, ať to všechno v klidu, s pauzami a obědem zvládnete do setmění.

Druhý den jsme se vydali na další zajímavý pěší výlet. Na Sněžku. Pokud by vás zajímalo, odkud se na Sněžku vydat, jak vypadá cesta a jak je náročná, přečtete si další článek, který jsme pro vás o tomto výšlapu napsali.