Druhý den našeho prodlouženého víkendu v polských Krkonoších jsme se rozhodli zamířit na Sněžku.

Z města Karpacz, kde jsme byli ubytování vedou na Sněžku hned čtyři turistické trasy. Jelikož jsme měli za sebou 20 kilometrový výšlap na Labskou boudu z předchozího dne, napadlo nás, že si výšlap alespoň trochu zkrátíme a svezeme se lanovkou z Karpacze do Kopy a pak už dojdeme těch 2,3 km pěšky.

Nicméně když jsme dorazili k lanovce, zjistili jsme, že díky silnému větru je zavřená. Vyměnili jsme si pohledy, rychle probrali, jestli to po včerejšku vyjdeme my i náš pes Eliot. Eliot chůzi a procházky miluje a výstup na Labskou si doslova užil. Ale teď jakoby na nám rozuměl a hodil na nás pohled ve stylu: „To myslíte jako vážně? Zase? A takový kopec?“

Nicméně nám přišlo škoda na Sněžku nevyjít, když už jsme hned pod ní. No, hned pod ní v realitě znamenalo vyjít 6 kilometrů do kopce. A tak jsme zaplatili poplatek za vstup do parku a vydali si po černé trase vzhůru. Stejně tak učinili asi všichni, kteří zjistili, že je lanovka zavřená.

Rozdělili jsme si výstup na dvě části. První část od lanovky do Kopy byla dlouhá 3,6 km, převýšení téměř 600 metrů. Výstup do Kopy na konec lanovky nám trval asi 2 hodiny. Tam jsme si dali pauzu, čaj, svačinu, a pak jsme se vydali na zbývající stoupání v délce 2,3 km s převýšením 226 metrů. Cesta z konce lanovky ke Slezskému domu byla relativně příjemná, mírné stoupání a kochání se výhledem na vrchol. Nicméně u Slezského domu nejenže značně přibylo turistů, protože se zde potkává hned několik turistických tras z české i polské strany, ale také zesílil vítr.

Závěrečné stoupání na vrchol byl pro všechny z nás asi tou nejnáročnější částí cesty. Velké převýšení a silný vítr nám dali zabrat. Jelikož jsme byli na Sněžce poprvé, doufali jsme, že se nahoře odměníme nejen výhledem, ale i teplým čajem nebo nějakým jídlem. Avšak nahoře bylo pouze jedno malé bistro, které bylo narvané k prasknutí. Výhled byl sice hezký, ale vítr byl natolik silný, že jsme se rozhodli zamířit zpátky do Slezského domu. Nešli jsme zpátky stejnou cestou po schodech, ale vzali jsme to byť delší, ale příjemnější cestou po vrstevnici.

Po obědě ve Slezském domě, jsme se vydali zpátky po jiné cestě, než jsme přišli. Zvolili jsme sestup po červené trase Glówny Szlak Sudecki. Moc se nám sestup do údolí i cesta v údolí líbila a nabídla nám zase pohled na trochu jinou, ale kránsou přírodu.

Celkem má trasa 12,4 km a v závislosti na vaší fyzičce ji zvládnete i s pauzami asi za 6- 7 hodin.

•